Tento malý chlapec se vůbec nechtěl vzdát svých dlouhých, kudrnatých vlasů. Pro něj to nebyly jen vlasy — byly součástí toho, kým byl. Byl zvyklý každý den vidět tyto kudrlinky v zrcadle a cítit, jak mu poskakují, když běhá a hraje si. Myšlenka, že je ostříhá, ho činila nervózním a nejistým. Bál se, že už nebude vypadat jako on sám, nebo že bude litovat svého rozhodnutí v okamžiku, kdy nůžky sáhnou na jeho vlasy.
Zpočátku se bránil. Každý střih působil jako vzdání se něčeho známého a uklidňujícího. V jeho očích byla vidět váhavost, když sledoval, jak mu kudrlinky pomalu padají dolů. Pro takto malé dítě to byl velký okamžik, plný smíšených emocí a tiché napjatosti.
Ale jak stříhání pokračovalo, stalo se něco nečekaného. Postupně se jeho výraz začal měnit. Když byla proměna konečně dokončena a on se znovu podíval na sebe, strach byl pryč. Místo něj přišlo překvapení — a pak úsměv. Jeho tvář působila jasněji, rysy byly viditelnější a sebevědomí mu okamžitě vzrostlo.
Na konci vypadal jako úplně jiné dítě, plné radosti a hrdosti. To, co začalo jako těžké rozhodnutí, se proměnilo v nádhernou proměnu, kterou nikdo nečekal.
Podívejte se zde.